Že jazyky se učíme od toho, abychom je pak mohli použít, je přece samo sebou. A vyzkoušet si japonštinu i jinde, než mezi stěnami učebny, se v červenci rozhodlo 11 našich statečných studentů.
Překonali nástrahy dlouhého letu až do Tokia, kde po celé 2 týdny navštěvovali jazykový kurz v Tokyo International Japanese School, naší partnerské škole, a to v nejrušnější tokijské čtvrti Shinjuku.
Celá dopoledne se z učeben ozývala japonština, smích a nadšené výkřiky. Z naší české výpravy se dokonce na chvíli stali samurajové a sličné dámy v kimonech, když si vyzkoušeli, jak se tradiční oděvy oblékají.
Na každé odpoledne jsme si také naordinovali návštěvu nějakého zajímavého místa. Neušel nám tedy výhled na celé město z 45.patra mrakodrapu, výborné palačinky na Harajuku, císařské zahrady a v neposlední řadě jsme si také vyzkoušeli tu správnou tokijskou ranní a večerní špičku v metru. Po téhle zkušenosti už vám Praha nikdy nebude připadat přeplněná…
O víkendu jsme se vypravili i za hranice Tokia. Jeden den jsme věnovali starodávnému městu Kamakura a jeho krásným tradičním chrámům. Absolvovali jsme čajový obřad v tichém bambusovém háji, abychom pak rovnou zamířili k velkému bronzovému Buddhovi. A po cestě jsme se stihli občerstvit v tradiční restauraci těmi nejlepšími nudlemi.
Abychom všechen ten mystický závan starých dob vyrovnali, zajeli jsme si pak i do přístavní Yokohamy, kde jsme zase nahlédli pod pokličku modernímu, ztřeštěnému Japonsku. A to doslova – vyzkoušeli jsme si vlastnoruční výrobu instantních nudlí v muzeu Cup Noodle, a výtvor si každý z nás odvezl domů. I tady jsme museli doplnit sílu a před procházkou po přístavu jsme zařadili praktický oběd v obento restauraci s výhledem na moře.
Aby toho nebylo málo, během těch několika dnů jsme stihli i neony a kavárny ve čtvrti Akihabara, návštěvu ve svatyni Meiji Jingu s věštbami omikuji a ochrannými amulety omamori, slavnou sestru Eiffelovy věže Tokyo Tower s nočním výhledem, ale také výborné koblihy v Mister Donut, stejně tak jako skvělý ramen v restauraci za rohem od školy.
Důležitým bodem byla i kulturní výměna. Kromě navazování vztahů se spolužáky ze všech koutů světa, jsme si udělali i malý výlet jen my z Česka za japonskými studenty češtiny na univerzitě cizích jazyků. A tam se teprve ukázalo, proč spolu Češi a Japonci tak dobře vycházejí. Slovíčka v obou jazycích létala na všechny strany, ochutnali jsme vzájemně národní cukrovinky a naše studenty jsme ze dveří skoro museli páčit, když se pořád nechtěli loučit.
Plní zážitků na celý život, vycvičení pro další setkání s Japonci a vybavení novým elánem do studia japonštiny jsme se opět vrátili do Prahy. A už v letadle zpět jsme spřádali plány, co v Japonsku ještě podniknout, až zase bude příležitost.
Přidáte se k nám příště i vy?
