Výuka probíhá dopoledne, odpoledne je čas váš, jak jste si program rozvrhly?
TEREZA A.: Ten čas, kdy začínáme je fakt super, protože myslím, že většina lidí v 7-8 hodin ráno ani neví, co se kolem děje. Pracuju na noční směny, tak jsem někdy spala odpoledne, ale chodila jsem i na tréninky, s kamarády jsem se viděla, takže čas jsem měla tak nějak na všechno.
TEREZA Č.: Já taky dělám v hotelu, ale mám odpolední směny, a vzhledem k tomu, že dělám na recepci, tak často mám nějaký čas, takže si píšu znaky, sleduji na internetu čínské pořady a podobně. Myslím, že je to časově vyvážené a bohatě stačí ty tři hodiny, co jsme ve škole. Kdyby to bylo delší, už by toho do hlavy moc nevlezlo.
Která z doprovodných aktivit a přednášek ve vás zanechala největší dojem?
TEREZA Č.: Rozhodně přednáška o stopování v Číně. Super bylo i vaření jiaozi!
TEREZA A.: Nebo jak jsme vyráběli přání k čínskému roku prasete!
TEREZA Č.: A taky grafika s asijskou tematikou.
TEREZA A.: A ta přednáška o Tibetu a Severní Koreji.
TEREZA Č.: Super byla i přednáška k výročí událostí na Náměstí nebeského klidu. Přijde mi, že o moderní historii Číny teď víme skoro víc než o české.
TEREZA A.: Jsme v obraze docela. Mě se líbily hodně přednášky o geografii a historii, která mě baví, to běžně ve škole skoro není. Bylo skvělé, že to bylo od všeho trochu. Ale také, že jsme šli do muzea a nebylo to jen v lavici.
TEREZA Č.: Super byly i vlastní prezentace, vlastně že mě to donutilo si to před všemi vyzkoušet.
TEREZA A.: Bylo dost dobré, že nám někdo vysvětlil, jak na to. Mě zajímala i ta zadaná témata.
Máte chuť se po roce intenzivního studia čínštinou dále zabývat a jak?
TEREZA A.: Určitě. Jsme teď v procesu podávání přihlášek na stipendium na půl roku na studium čínštiny na Taiwanu, takže seznamování s tradičními znaky jsme už zahájily.
TEREZA Č.: Challenge accepted. J
Takže máte pocit, že po roce tady jste vybavené po jazykové stránce tím potřebným?
TEREZA A.: Na to, že je to čínština za 10 měsíců, tak myslím, že jsme se od začátku hodně posunuly.
TEREZA Č.: Z nuly jsme se dostaly na dost slušnou úroveň.
TEREZA A.: Nejlepší na tom studiu je, že jsme v tom kontaktu s jazykem pořád. Vlastně, když nad něčím přemýšlím, tak mi to v hlavě vyskakuje v čínštině.
TEREZA Č.: I když jdu po ulici, tak se v hlavě ozývají náhodné fráze a slovíčka.
A máte už nějakou předběžnou představu, čemu byste se chtěly věnovat později, třeba po studiu na univerzitě?
TEREZA Č.: Poslední dobou jsem o tom dost přemýšlela, na střední jsem studovala cestovní ruch, tak si myslím, že by bylo fajn dělat třeba průvodce. Obzvlášť, když pojedeme na Taiwan, tak to se dá za půl roku docela poznat. Takže to by možná šlo.
TEREZA A.: I přes rodinu se naskytla možnost spolupracovat na překladech pro jeden eshop, výhledově by byla možnost dělat i překlady z čínštiny do češtiny. Myslím, že to budu potřebovat ještě tak na rok do Číny. Tak mě by se možná líbilo dělat něco takového. Určitě bych ráda měla povolání spojené s cizími jazyky, ideálně právě s čínštinou.
Vzkaz dalším generacím:
TEREZA A.: Hlavně, aby to na začátku nevzdali. Pro mě první měsíc byl náročný, nepamatovala jsem si nic, nezvládla jsem zopakovat větu o čtyřech slovech, pokud mi ji lektoři několikrát nezopakovali, než jsem to řekla dobře.
TEREZA Č.: Věnovat se tomu co nejvíc ze začátku. Mít trpělivost a nebát se dělat chyby! Mluvit co nejvíc a ptát se na všechno. Protože všichni lektoři to rádi vysvětlí desetkrát, stokrát.
TEREZA A.: Jo, to je pravda. A připravit se na to, že i když znak napíšete několikrát, neznamená to, že to už umíte. Třeba takové 旅游 – ale to bych teď napsala, měla jsem to zrovna v domácím úkolu!
TEREZA Č.: Já ho taky zvládnu!
Rozhovor už jsme nedokončili, obě studentky vyběhly k tabuli a soutěžily, která znaky napíše rychleji… Byla z toho remíza.